I cítil Démon, že to není jen nahodilé rozechvění…

Prý jsem do naší rodiny vnesl démonické kouzlo. Od jistého času užíváme obraty jako „To je démon“ nebo „Je to démonický“. Démonická může být situace, koláč s drobenkou nebo přeliv na hlavě. Už ani nevím, jak, proč a kdy to začalo. Jisté ale je, že na démony narážím pořád. Jako dneska.

Sám doma. Nesvůj ze ztichlého bytu vyběhl jsem na procházku. Vyhlazená chůze mezi hroby velikánů na Olšanech, hltavá zmrzka u Olše a pochod Ondříčkovou k vysílači. Vesele. Miminka na svém místě, chvála bohu. A pak.

Zářijové slunce bývá zrádné i spanilé. Paprsky dopadající na křídový nápis.
Mám úžas i úžeh, jako když na poušti Gobi spatříte Olgoje Chorchoje.

Restaurace U Sadu

Pivo Démon je demonické

(Přesně ten typ démona, kterého nemůžete mít neradi)

Družíme se

Sedím nad druhým démonem. Nazrál čas. Vytahuji zánovní čtečku a pouštím se do nezánovní četby – pan Lermontov. Bavím se srovnáváním Démonů v překladu Durdíka, Haise, Hory, Vrbové a Milana Dvořáka. A stále k tomu piju démona.

No odolali byste mu

Ach, jenom na milost mě vem!
Má lásko, jsem tvým otrokem.
Jakmile prvně jsem tě viděl,
já svoji moc jsem nenáviděl
a nesmrtelnost nechtěl jsem.
Já věděl, úplná že není
slast pozemská, a já ji chtěl.
Jinak byl život k nesnesení,
žít bez tebe jsem neuměl.
Čím bez tebe je pro mě věčnost
i všech mých panství nekonečnost?
Zvuk prázdných slov, jež v prázdnu dlí,
chrám bez božstva, byť rozlehlý.

Incubus, Succubus, polil jsem ubrus

Ještě tak nějakého potkat, povykuje ve mně bujará myšlenka.
Dopiju ještě několikrát.
Platím.
A jedu do Malešic…

Mezera

Mezara-pruhledna

Vložit komentář