Rozjímaní téměř novoroční

Panuje u mě tradice, že vždycky kolem Silvestra začtu se do Druhého květu. Ne nejedná se o ženský román pro zralé ženy, ale o dílo z pera Svatopluka Čecha. Zajímavý a velmi osobní text. Hrdina příznačně pojmenovaný Svoboda vrací se těsně před silvestrovskou půlnocí domů z hostince a v rozjímavé náladě hodnotí uplynulý rok.

„Svoboda stanul uprostřed pokoje a rozhlédl se kolem. Zde nedbale pohozený oděv na židli, tam rozházené knihy na podlaze, onde polouschlá květina, na kterou si již dávno nevzpomněl, pavučina v zaprášeném koutě, nelad a nepořádek — věrný odlesk jeho rozervané, vadnoucí a pustnoucí duše. Tak prožil opět rok a prožije i ten, který právě začíná…
A proč? — kmitlo mu náhle myslí. — Což není možno, abych začal žíti jinak?“

A tak volávám každoročně se Svobodou i já.
Mám totiž stálý (nezastírám oprávněný) pocit, že i u mě nutno na vyrovnávání neladu a neskladu stále pracovat, hodně pracovat.
Něco se povede a něco ne. Někde jsem aktivní, až se sám divím, a někde pohříchu lenoším a liknavím, až nad sebou kroutím hlavou: Takhle ne! Ale mám velké štěstí na ženu, rodinu a přátelé. Všechny naše společné chvilky, třeba že jich nemusí být tisíc, mě krásně hřejou jako nějaký věčný plamínek. Svou bilanci tak nakonec vždycky uzavírám: byl to krásný rok. A těším se na nový. V něm už snad uskutečním ony velké plány jako:

  • Napíšu, tedy aspoň začnu psát velkolepý román o životě.
  • Všechno hned uklidím na své místo. Co místo nemá, hned tomu nějaké šikovné přidělím.
  • Přihlásím se do kurzu franštiny a budu ho pilně navštěvovat.
  • Minutové úkoly udělám hned a nebudu s nimi otálet celé dny.
  • Zajedu s kamarády do Duisburgu.
  • Budu si udržovat pořádek na ploše, a to na denní bázi.
  • Budu dělat něco, co někomu, nejlépe hodně lidem pomůže anebo udělá radost.
  • A omezím hodinová listování ve starých časopisech. Když zrovna tohle je asi to nejtěžší.

Hodně zdaru vám všem v roce 2015.

Z Humoristických listů, leden 1915

Vložit komentář